Český národní symfonický orchestr vznikl počátkem devadesátých let jako "vedlejší produkt nového společenského uspořádání". Založil jej Jan Hasenöhrl se skupinou obětavých muzikantů. Pod záštitou firmy ICN Polyart se ČNSO stal jedním z předních orchestrů České republiky. Jeho prvním šéfdirigentem byl Zdeněk Košler, který patřil mezi nejvyhledávanější české dirigenty. S orchestrem natočil řadu působivých nahrávek a zanechal mu bohatý odkaz své práce. V lednu 1996 byl šéfdirigentem ČNSO jmenován Maestro Paul Freeman a pod jeho vedením se těleso nadále úspěšně rozvíjí. S orchestrem nahrál již šedesát CD a společně absolvovali 2 turné po Velké Británii a Irsku, čítající 36 koncertů. Na tento počin navazuje významný krok pro orchestr a to podpis smlouvy s agenturou IMG Artists London o zastupování do konce roku 2004. Na podzim loňského roku se uskutečnilo, ve spolupráci s firmou JVC, tříměsíční turné po Japonsku s klavíristkou Fujiko Hemming a dirigenty Vl. Válkem, O. Dohnányim a M. Forsterem.
Narozen 1967 v Praze. Absolvoval Pražskou konzervatoř (obor violoncello).
V roce 1991 začal působit jako dirigent v Pražské komorní opeře. Jeho prvním samostatným úkolem bylo nastudování Mozartovy opery Bastien und Bastiene. Během svého dalšího působení v Komorní opeře dirigoval i letní staggiony ve Stavovském divadle (Die Zauberflüte, Cosi fan tutte, La Clemenza di Tito, Le nozze di Figaro, Il Re pastore).
V roce 1994 byl přijat vedením opery Národního divadla v Praze jako asistent dirigenta ke spolupráci se Zdeňkem Košlerem při nastudování Dvořákova Jakobína. Od té doby se v Národním divadle podílel mimo jiné na vzniku inscenací: Roméo et Juliette, Rigoletto, La Traviata, Le nozze di Figaro, Cosi fan tutte, Kouzelná flétna, Don Giovanni, Prodaná nevěsta, Der Rosenkavalier, Její pastorkyňa, Jeremias a Rusalka, při nichž spolupracoval s dirigenty J. Bělohlávkem, J. Koutem, O. Dohnányim, B. Gregorem a B. Kulinským.
Jako operní dirigent působil i v opeře Ústí nad Labem, kde nastudoval dvě Mozartovy opery Le nozze di Figaro a Don Giovanni.
Kromě oper se věnuje i symfonickému repertoáru.
V letech 1997 až 1999 působil jako šéfdirigent Plzeňské filharmonie, spolupracoval i s Deutsches Kammer Orchestr a FOK.
V zahraničí vystupoval v Belgii, Itálii, Německu a Honkongu.
Narodila se 1.11.1942 v Českých Budějovicích, od 9 let vyrůstala v Poděbradech. Po gymnáziu nebyla třikrát po sobě připuštěna k přijímacím zkouškám na medicínu a pracovala ve sklárnách. Poté vyhrála konkurs na zpěvačku a herečku v Divadle v Pardubicích a v srpnu roku 1964 získala angažmá v pražském Rokoku. Stala se interpretkou řady evergreenů a byla spolu s Václavem Neckářem a Helenou Vondráčkovou členkou skupiny Golden Kids. Koncem 60.let patří mezi nejpopulárnější české zpěvačky. Její pěvecká kariéra, kterou provázela řada hitů (Loudá se půlměsíc, Hej Jude, Lampa, Modlitba pro Martu), však byla ukončena z politických důvodu v roce 1970. Po vzniku Charty 77 byla jednou z jejích signatářek a po uvěznění Václava Havla spolu s Ladislavem Hejdánkem více než rok její mluvčí. Až do roku 1991 byla zaměstnána jako úřednice podniku Výstavba hlavního města Prahy. Od konce roku 1989 opět zpívá a vydává desky. Na trh přichází reedice alba Songy a balady, dále např. Lampa, Někdy si zpívám, Songy a nálady, Řeka vůní, Bůh ví, Modlitba.
Je jí také oficiálně předán Zlatý slavík 1970 (předchozí dva získala v letech 1966 a 1968) a 28. října 1995 dostává státní vyznamenání Za zásluhy. V televizi se objevuje pořad Chcete mě, který uvádí a který se snaží pomoci nalézt opuštěným zvířátkům nový domov.
Svou rozsáhlou aktivitou si Ivan Ženatý vydobyl čelné místo mezi českými houslisty. Ještě jako konzervatorista debutoval s Českou filharmonií, v r. 1982 stanul ve finále Čajkovského mezinárodní houslové soutěži v Moskvě, v r. 1986 zvítězil v mezinárodní soutěži Pražského jara. Získal laureátský titul Mezinárodní tribuny mladých interpretů UNESCO (1986) a hlavní cenu mistrovských kurzů Ruggiera Ricciho v Berlíně (1990), což mu přineslo sólistické angažmá u Berlínských symfoniků.
Hudební projev Ivana Ženatého ovlivnili na mistrovských kurzech v Zurichu a Weimaru Nathan Milstein, André Gertler a Igor Bezrodny. Od r. 1988 se stal soukromým žákem Josefa Suka, s nímž dnes často vystupuje na mezinárodních festivalech.
Po těchto úspěších byl Ivan Ženatý jmenován stálým sólistou Pražských symfoniků, Českého rozhlasu a s Českou filharmonií absolvoval evropské turné. Vystoupil na společném koncertě s Yehudi Menuhinem, Yo-Yo Ma, spolupracoval se Serge Baudo, Neville Marrinerem, hrál v berlínské Filharmonii, londýnské Queen Elisabeth Hall, Barbican Hall, Wigmore Hall, v tokijské Metropolitan Hall, amsterodamské Concertgebouw, v madridském Auditoriu, jeruzalémské King David Hall, v edinburské Queen´s Hall, v torontském Ford Center, v Teatro Colón v Buenos Aires atp.
Ivan Ženatý je profesorem na Vysoké hudební škole C. M. von Webera v Drážďanech.
Jeho repertoár je mimořádně bohatý, neboť zahrnuje na padesát orchestrálních koncertů všech hudebních stylů. Ve své nahrávací činnosti se soustřeďuje na komplety velkých autorů. V současné době natáčí pro Dorian Recordings (New York).
Ivan Ženatý hraje na proslulý nástroj "Princ Oranžský" italského mistra Giuseppe Antonia Guarneriho (del Gesu) z r. 1743.
Miroslav Ambroš (nar. 9.5.1987) se začal profesionálně věnovat hře na housle až v jedenácti letech, nejdříve na hudebním gymnáziu J.Nerudy a poté na Hudební škole hl. města Prahy u prof. J.Hnyka. Nyní studuje na Pražské konzervatoři, kde je jediným žákem houslového virtuosa Ivana Ženatého, profesora Vysoké hudební školy C.M.von Weber v Drážďanech.
Miroslav Ambroš zvítězil v mnoha celostátních i mezinárodních soutěžích - Prague junior note, ústřední kolo ZUŠ ve hře na smyčcové nástroje, soutěž Bohdana Warchala na Slovensku, Kociánova houslová soutěž, získal laureátskou cenu Editio Bärenreiter za mimořádný výkon ve finálním 3.kole za provedení Mendelssohnova koncertu e moll na mezinárodní interpretační soutěži "Beethovenůn Hradec" v Hradci u Opavy v roce 2002. V roce 2003 se stal nejmladším kandidátem mezinárodní interpretační soutěže "Pražské Jaro 2003" a byl pozván na mistrovské kurzy ve Vídni u prof. Zakhara Brona. V červnu 2003 se stal absolutním vítězem mezinárodní soutěže "Du Prix des Jeunes Talents Européens de Musique Classique" v Marseille ve Francii.
Několikrát vystupoval na slavnostních koncertech s Josefem Sukem a Pražskou komorní filharmonií v Dvořákově síni Rudolfina, hrál sólově se Slovenským komorním orchestrem, se Státní filharmonií Košice, společně s Ivanem Ženatým koncertoval na Sasko-českém festivalu a na Bertramce, měl několik houslových recitálů.
Miroslav Ambroš byl dvakrát uveden Václavem Hudečkem v televizních relacích jako úspěšný absolvent jeho mistrovských kurzů, které Václav Hudeček pořádal společně s Bohumilem Kotmelem st. v Luhačovicích.
Absolvoval pražskou konzervatoř u profesora Jaroslava Horáčka a do roku 1983 působil v opeře divadla F. X. Šaldy v Liberci. Sólistou opery Národního divadla je od roku 1983. Zde svůj repertoár obohatil o téměř všechny významné úlohy basového oboru, které mu zdejší dramaturgie poskytuje. Vedle mistrovsky propracovaného Vodníka, Kecala, Chrudoše či Leporella, zpívá také Filipa II. v Donu Carlosovi, Collina v Bohémě, Sparafucille z Rigoletta aj. Po velmi zemitém Revírníkovi Janáčových Příhodách lišky Bystroušky, vytvořil po všech stránkách náročnou roli Barona Ochse ve Straussově opeře Růžový kavalír. Za tuto roli mu bylo v roce 1996 již podruhé uděleno nejvyšší ocenění - cena Thalie (v roce 1995 to bylo za roli Chrudoše ve Smetanově Libuši). Pro svůj divadelní talent mu byla nabídnuta též činoherní role v renomovaném pražském Divadle na zábradlí, kde již rok působí v polské hře Wesele. L. Vele hostuje také na četných zahraničních scénách nejen v operních divadlech, ale i na koncertních pódiích s významnými světovými orchestry, dirigenty a sólisty. Zpíval v mnoha zemích Evropy ( Švýcarsko, SNR, Portugalsko, Španělsko, Francie, Itálie atd.), ale i Asie a Ameriky (Japonsko, Tchaj-wan, Singapur, Izrael, Kanada atd.)
Vystudoval na Státní konzervatoři v Praze hru na housle, hoboj a kompozici. Po svém odchodu do Německa studoval zpěv ve třídě prof. Elsy Domberger–Widmayer. V italském Bussetu studoval ve třídě Carla Bergonziho v rámci stipendia „Academia Verdiana“ a v Par-mě ve třídě prof. Charlotte Lehmann v rámci stipendia „Corale Verdi“.
V letech 1988 – 1993 byl sólistou Bavorské státní opery v Mnichově a v roce 1999 debutoval v milánské Scale. Je pravidelným hostem Národního divadla v Praze a vystupoval na řadě světových pódií, jako např. ve Wiener Staatsoper, Teatro de’ll Opera di Roma, Staatsoper Dresden, Staatstheater Stuttgart, Theater in Essen, Theatre Nagoya, Hong Kong Arts Centre, Teatro Nacional de Sao Carlos Lisboa, Teatro Comunale Modena, Opera de Lille, Teatro Regio Parma, New Metropolitan Opera Tokyo.
V roce 2003 se objevil na Wiener Festwochen a v opeře v Montpellier jako Radames v Aidě. V Národním divadle v Praze vystoupil jako pan Brouček v Janáčkově opeře Výlety pana Broučka pod vedením Sira Charlese Mackerrase a jako Laca v Její Pastorkyni.
Jan Vacík má také rozsáhlý koncertní repertoár. S velkým úspěchem zpíval nesčetněkrát sólový part v Beethovenově Deváté symfonii - s Orchestra della Toscana a dirigentem Enzio Royasem, s Brabantským filharmonickým orchestrem a Marcem Soustrotem, s Palermským filharmonickým orchestrem pod vedením A. Lombarda. Působivá byla jeho interpretace Janáčkovy Glagolské mše s Lyonskou filharmonií a dirigentem D. Robertsonem a s Athén-ským státním orchestrem a J. Kaszpsykem.
Jan Vacík spolupracuje s předními producenty a režiséry (A. Everding, J. Herz, H. Kupfer, J. Schaaf, N. Lowery, V. Patane) a dirigenty (G. Sinopoli, L. Slatkin, F. Luisi, R. Abbado, G. Albrecht, J. Bělohlávek, R. Mutti, Sir Ch. Mackerras). Pravidelně spolupracuje také s rozhlasovými a televizními stanicemi a nahrává CD pro přední nahrávací společnosti.
